Litografie

Kamenotisk (litografie - slovo pochází z řeckého slova lithos – kámen, grafein – psát) je tisková technika vynalezená roku 1798 Aloisem Senefelderem. Její podstatou je jemně vyhlazený kámen, speciální druh vápence. Na jeho povrch se ručně mastnou tuší přenese kresba písma nebo obrazu. Namaštěná místa přijímají mastnou tiskovou barvu, jsou to tedy místa tisknoucí. Místa netisknoucí se navlhčí vodou, aby barvu nepřijímala. Pórovitý kámen přijímá jak mastnotu, tak i vodu. Při výrobě tiskové formy se tedy využívá vzájemné odpudivosti mastnoty a vody.Kamenotisk (litografie - slovo pochází z řeckého slova lithos – kámen, grafein – psát) je tisková technika vynalezená roku 1798 Aloisem Senefelderem. Její podstatou je jemně vyhlazený kámen, speciální druh vápence. Na jeho povrch se ručně mastnou tuší přenese kresba písma nebo obrazu. Namaštěná místa přijímají mastnou tiskovou barvu, jsou to tedy místa tisknoucí. Místa netisknoucí se navlhčí vodou, aby barvu nepřijímala. Pórovitý kámen přijímá jak mastnotu, tak i vodu.
Při výrobě tiskové formy se tedy využívá vzájemné odpudivosti mastnoty a vody.

Kamenná deska bývá u velkých formátů i přes 10 cm tlustá a u velkých formátů i velmi těžká (např. u formátu 80 x 120 váží přes 150 kg). Před každým naválením barvou a před tiskem se vždy kámen navlhčí a následuje přímý tisk na papír. Proces vlhčení, navalování barvou a otisku na papír se pro každý list opakuje. Kresba je na kameni zrcadlově obrácená, nečitelná, podobně jako je tomu u knihtiskových forem. Barevná litorgrafie vzniká soutiskem – grafik po vytištění první barvy kresbu na kameni zbrousí, nakreslí další barvu a proces se opakuje tolikrát, kolik barev má výsledný obraz. Litografii již nelze později dotisknout.