Jan Burian opět v Kolovratech
Pondělní pohlazení po uchvátané předvánoční duši snad nemohlo být jiné. Opět mezi nás zavítal Jan Burian i s jeho typickým humorem, který můžeme znát z knih, fejetonů, ale i básní. Rád bych zde citoval některé postřehy, drobné úryvky a myšlenky zaryté do mé hlavy, ale to by bylo nepřesné ... proto si dovolím raději pozvat na únorovou Burianovu kulturní ozdravovnu a případně odkázat na blog JB.
Přece jen mi to nedá, a proto si dovolím zde odcitovat myšlenkovou návnadu pro dnešní dobu aktuální:
Pohádka o přímé demokracii
Byla jednou jedna Česká republika a v ní konečně zvítězila přímá demokracie. Politici, poslanci i prezident byli lidem této země voleni přímo, a když se lidu znelíbili, mohli být na základě referenda zase odvoláni.
Zavládlo štěstí a spokojenost, protože zvolení představitelé si konečně přestali vyskakovat a zúčtovalo se s nesmyslnými návrhy na placení poplatků za návštěvu lékaře, za vzdělání, za používání silnic a podobně. Každý občan, který sehnal potřebný počet podpisů, mohl vznést otázku do referenda, jež pak musela projít hlasováním lidu.
Angažovanost obyvatelstva se výrazně zvýšila a veřejný život se orientoval na společná rozhodování o nejrůznějších věcech. Občan Okamura, který přímou demokracii v Česku prosadil, vymyslel zásadní vylepšení: každá domácnost obdržela zdarma jednoduché hlasovací zařízení, které se napojilo na televizní přijímač a na němž byly dva knoflíky: zelený, jehož stisknutí znamenalo souhlas, tedy ANO, a červený, jímž se vyjadřoval nesouhlas, čili NE.
Po Televizních novinách začínal každý večer zbrusu nový pořad Volby, jenž svou sledovaností brzy předčil nejoblíbenější seriály... Téměř za každým oknem večer poblikávalo modravé světlo obrazovky, v jejíž záři Češi praktikovali přímou demokracii.