Moje divadelní cesta

Půl století s ochotníky v Horních Počernicích ve vzpomínkách režiséra Vladimíra Stoklasy.

V Horních Počernicích se ochotnické divadlo hrávalo už na konci devatenáctého století, jak o tom svědčí záznamy ve starých kronikách. Před třemi lety přišel režisér Vladimír Stoklasa za ředitelkou divadla Hanou Čížkovou s myšlenkou navázat na kroniku hornopočernických ochotnických divadelníků a zachovat pro současné i budoucí generace pohled na divadelní kulturu v našem městě. Divadlo je pro něj  osudem, jak píše hned na začátku svých vzpomínek na rok 1956. Tehdy se velký divadelní nadšenec stává členem místního divadelního spolku J. K. Tyl, za nemocného kolegu přebírá roli ve hře Oskara Wilda Ideální manžel a je definitivně vtažen do dění amatérského divadla u nás. Za více než padesát let se Stoklasa představil v řadě rolí, nastudoval desítky inscenací s dospělými i s dětmi. V režijní práci dosáhl mnoha úspěchů a ocenění, přesto se nikdy nevydal na profesionální dráhu. Stoklasova kniha Moje divadelní cesta je nejen upřímnou zpovědí člověka, který strávil více než půl století na prknech znamenajících svět. Chronologicky a pečlivě mapuje jednotlivá představení, která ilustruje dnes již unikátními fotografiemi. Vtipně komentuje, jak do divadelního dění zasahovaly politické události a zaujímá jasné stanovisko k pochybným krokům tehdejších činitelů. Moje divadelní cesta je dobrým dokumentárním počinem. Radost určitě udělá nejen bývalým a současným členům počernického divadelního spolku, ale každému, koho zajímá historie i současnost amatérského divadla u nás.

(převzato z HPZ 5/2009)