DS UCHO
Už v druhé polovině 19. století se v Uhříněvsi hrála mnohá ochotnická divadelní představení, která se podle dobových zpráv těšila úspěchům. Dlouhá tradice výstupů uhříněveských nadšených herců byla přerušena v 60.letech 19.století a na dlouhý čas tak utichl kulturní život v obci kousek za Prahou. O obnovu a opětný rozkvět dávno zapomenuté tradice se postaral divadelní spolek UCHO, který vznikl na sklonku roku 1997 a následujícího léta uvedl svou první hru Dalskabáty hříšná ves aneb zapomenutý čert od spisovatele Jana Drdy.
Opětné fungování divadla je úzce spjato s pořádáním pochodů pohádkovým lesem na svátek dětí, prvního června. Popoles vznikl roku 1977 z podnětu Jiřího Petříka, který se snažil, aby děti, se kterými pořádal na tento den procházky, měli nějaké překvapení. Z jedné podařené akce se stal pěkný zvyk a od té doby každoročně se svou ženou a jejich přáteli pořádal pochody lesem plným pohádkových postav, které děti strašili, obveselovali a celkově jim připravili neobvyklé vyžití jejich svátku.
Při pořádání 20. ročníku byl pan Petřík úřadem v Uhříněvsi požádán, zda by nechtěl se svými přáteli obnovit tradici ochotníků. Sešel se tedy s několika schopnými a nadšenými lidmi a založili divadelní spolek UCHO.
Význam jména je vykládán různými způsoby. Někteří tvrdí, že se jedná o přesmyčku, ze které vychází zkratka: uhříněveští ochotníci. Jiní se domnívají, že význam zkratky UCHO se skrývá v prvních písmenech a v majetku divadelníků: uhříněveští, chudí ochotníci. Pravda je však trochu vzdálenější a méně smysluplná. Název je pouhým výkřikem do tmy: „A co se jmenovat UCHO?“, jež nemá základ v žádném relevantním vysvětlení.
Jako každé začátky ani ty nově vzniklého spolku nebyly jednoduché. Zkoušky obvykle probíhaly po hospodách, domácnostech a jiných příbytcích. Až po vstupu spolku do Sokola se otevřela možnost zkušebny ve staré sokolovně. Tam soubor působil do roku 2005, kdy přišla dlouho očekávaná přestavba starých prostor na zbrusu nové divadlo. To bylo otevřeno roku 2009 jako divadlo U22. V mezidobí se UCHO ubralo do uhříněveského muzea, kde probíhaly převážně čtené zkoušky, a na pódium se přesunulo do sálu U Boudů v Kolovratech. Ovšem ani po otevření divadla se situace nezlepšila a přípravy nových her se odehrávají v domově důchodců v Uhříněvsi a v hospůdce U Klasiků v Lipanech.
Spolek za 15 let účinkování odehrál osmnáct divadelních her. První již zmíněná byla Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Mezi nejpovedenější hry jistě patřil Limonádový Joe od Jiřího Brdečky, Večer tříkrálový od Williama Shakespeara, s nímž se soubor zúčastnil přehlídky amatérských divadel z celé Prahy a sklidil úspěch.
Následně přišly na řadu kusy jako: Jak je důležité míti Filipa z pera Oskara Wilda, úspěšná komedie Carla Goldoniho Poprask na Laguně, na kterou spolek rád vzpomíná dodnes, Víkend od spisovatele Ivana Krause nebo Procházka růžovým sadem od Jana Jílka. Tyto hry, mezi nimi samozřejmě i mnohé pohádky pro nejmenší jako Tři zlaté vlasy Děda Vševěda a Perníková chaloupka, patřily, dá se říct, do zlatého věku souboru.
Roku 2005 přišla neméně úspěšná hra od Aloise Jiráska Lucerna. Kus, který jako jediný nebyl odehrán v uhříněveské sokolovně, ale spolek s ní vystupoval po restauračních zařízeních, byl povídkovou hrou Soudničky od Josefa Němce. Současně také pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký ve své době putovala jen po školkách a školách a až obnovená premiéra roku 2012 ji přivedla do divadla.
Po opravě sokolovny vystoupilo UCHO s francouzskou hrou Bez Obřadu v přepisu Jana Drbohlava. Následovala detektivní hra od slavné anglické spisovatelky Agathy Christie Past na myši, úspěšná pohádka Český Honza opět od Jana Drdy, se kterou se Ucho zúčastnilo přehlídky divadelní ochotnické tvorby pro děti v Novém Boru a odvezlo si dvě čestná uznání za herecké výkony, antická Aristofánova komedie Lysistrata a moderní česká komedie Dveře aneb pane, vy jste náhoda od Milana Kopeckého.