WASABI - šamisen, šakuhači, koto a taiko ve Strašnickém divadle

Japonská čtyřčlenná instrumentální skupina WASABI zahrála v sobotu večer ve Strašnickém divadle klasické i své původní skladby za výhradního použití japonských tradičních nástrojů v neobvyklé kombinci (šamisen, šakuhači, koto, taiko), s důrazem na melodičnost, kompaktnost a dynamiku, tak aby výsledná hudba byla přitažlivá i pro současnou mladou generaci.

Šamisen nebo samisen (japonsky: 三味線) je japonská dlouhokrká drnkací loutna se 3 strunami, rozeznívanými velkým trsátkem (korpus je někdy potažen kočičí kůží). Šamisen se používá sólově jen zřídka, často však tvoří "trio" s flétnou a kotem. Nejčastěji jej můžeme slyšet jako doprovodný nástroj k tradičnímu divadlu kabuki.

Šakuhači (doslova "stopa osm" = 54,5 cm) - dnes téměř cosi jako symbol japonské hudební tradice - nebyla však, až do poloviny minulého století, nástrojem hudebním, ale pomůckou k meditaci, výhradně užívanou Zen - Buddhistickým řádem Fuke. Komusó, "mnichové nicoty" této sekty, přestože většinu času hráli, se nepovažovali za hudebníky, jejich zvláštní bambusová flétna šakuhači nebyla pro ně gakki, hudebním nástrojem, ale hóki, nástrojem religiosním, prostředkem k dosažení satori - osvícení, spirituálního probuzení. Aktivita, která se nezasvěceným mohla jevit jako hraní na flétnu, byla jen jinou formou Zenu - meditace, realizované prostřednictvím hry esotericky předávaných specielních skladeb, dnes souborně zvaných honkjoku (doslova "základní kusy").

Koto, tento masivní nástroj na pódiu vždy poznáte, je velký zhruba 180 cm a tělo je vytvořeno ze dřeva paulovnie plstnaté neboli Čínského císařského stromu (paulovnie má prý nejlépe rezonující dřevo ze všech stromů v regionu). Na nástroji obvykle najdeme 13 strun, ale výjimečné nejsou ani nástroje se sedmnácti nebo jednadvaceti strunami. Na nástroji také najdeme 13 (nebo více) jezdců, kteří se používají k ladění. Jedná se o prosté trojúhelníky vyřezané ze dřeva, se kterými se dá volně pohybovat a tak nástroj téměř libovolně přeladit.

Taiko (太鼓) je slovo japonského původu a znamená doslova „velký buben“. Používá se jednak pro označení tradičních japonských bubnů a také pro označení stylu hry na tyto bubny. Hra na bubny Taiko prožívá v Japonsku nárůst popularity a i ve světě se dostává do čím dál větší obliby. Hráči a nespočetné skupiny v Japonsku vystupují na různých tradičních slavnostech (Macuri). Taiko se v dnešní době vyvinulo i do koncertní moderní podoby, takže lze spatřit velmi sofistikovaná představení profesionálních skupin (Kodo, Ondekoza, Yamato).